Knihovnu Průhonice i Galerii Kaviár Krystal Briliant otevírá vernisáž fotografií Honzy Latáka, Sights (Průhonický park).
Vizme: Fotografie série Sights Honzy Latáka zachycují s naprostou technickou precizností přírodní témata: Živou krajinu Průhonického parku. Typickým rysem fotografií Honzy Latáka je protiklad technické preciznosti použité fotografické formy a a-priorně nekonečné složitosti přírodní struktury: ať už krajiny či makrodetailu stavby rostlinného či živočišného těla… Protiklad precizní technické formy a nekonečné složitosti tématu… Ostatně, tato konfigurace vyjadřuje naprosto přesně situaci moderního člověka, jenž má ke zkoumání živého k dispozici vybavení v podstatě pouze technické: Všechny ty užitečné přístroje, jež vzdálené přibližují, tmavé zjasňují, nezřetelnému vracejí zřetelnost.
Takže my můžeme pohlížet, patřit na neznámé a nekonečně složité živé – s větší zřetelností, vybavovat si a evidovat dosud nevídané podrobnosti.
Stačí to?
Stačí k porozumění textu v cizím jazyku, pokud rozeznáváme s vysokou zřetelností jednotlivá písmena?
Jak psal americký básník Walt Whitman: „Ptá se mne dítě, co je tráva, a já mu odpovídám: Rád bych ti odpověděl, ale já to vlastně nevím o nic více než ty…“
Je to tedy všechno málo?
Více ale my lidé nemáme a více nedokážeme…
Čím více vidíme, tím více žasneme, tím více se odkrývá tušeného a neviděného. Proto i na Sights Honzy Latáka popatřme na předměty, které jsou na fotografiích zřetelné, ale popatřme zároveň i na místa, kde „obraz končí“, kde začíná nezřetelné a nepostižitelné. I to tvoří součást fotografie.
Jak přeložit termín Sights? Pohled! Tzn. podstatné jméno slovesné, vyjadřující výsledek dívání se.
Může snad být nějaké lepší vyjádření toho, čím fotografie je?
Dívání se je činnost: nedokážeme patřit na jednu věc dlouho: naše oči kloužou po povrchu, po siluetách, těkáme, nedokážeme se zastavit. Nelze zastavit, zajistit pohled jinak než pomocí fotografie. Jak je to úžasné, že byla vynalezena!
Dívání se – zvratné „se“ vyjadřuje transgresivnost: Aktor je zpětně ovlivňován dějem, jenž iniciuje. – Hle jak hezky jazyk ve svých syntaktických pravidlech odráží samu podstatu fotografie a její percepce…
Fotografie, jako umělecká forma, je oproti ostatním druhům výtvarného umění jistým způsobem znevýhodněna: má k dispozici jen omezené množství transformací. Snímá předměty způsobem, jakým je snímají naše oči; pracuje se světlem a stínem, je z podstaty figurativní. Fotografie z tohoto handicapu (který ji zpočátku diskvalifikoval ze seznamu uměn) učinila přednost. Stala se uměním minimalistickým. Výbornou fotku od bezcenné odlišuje naprostá, sotva postřehnutelná drobnost. Podobně jako ve vrcholovém sportu, kde o pořadí rozhodují tisíce vteřin… Nemilosrdná přísnost fotografie…
Ještě na jeden aspekt fotografií Honzy Latáka, Sights, bych chtěl upozornit: Nejen figurativnost, nádherné vykreslení detailů, ale také celková kompozice… Uspořádanost: to je tajemství života. Čím nás tak fascinují živé struktury? Organickým usouvztažněním prvků. Každý další prvek je ve vztahu k prvku s nímž sousedí, společně tvoří kompozici, živou formu. Nemusí se jednat o tkáň: o příslušnost k homogenní struktuře. Naopak: Park je živou infrastrukturou, v ní i heterogenní organismy na sebe musí reagovat: Musí, jinak by zanikly. Proto nás tak pak fascinuje, protože v něm neexistuje izolace.
Nebudu již déle zdržovat teoretizováním. – Vydejme se společně na procházku Průhonickým parkem fotografiemi Honzy Latáka …
Vítězslav Praks, 30.5.2011
