Medotekoucí sláva na hoře Libanu

Medotekoucí sláva na hoře Libanu

Datum a čas konání: pátek 26.8.2011 od 19:00.

Z pohledu dnešního literárního teoretika je barokní homiletická literatura  žánrem na pomezí odborné literatury a beletrie.

Baroko je pro nás reprezentováno především hudbou (J.S.Bach), architekturou (Santini), malbou (Caravaggio, Diego Velázquez, Peter Paul Rubens)…  Dosud stále ještě nedoceněným barokním žánrem jsou  homiletika – kázání.

A přitom právě tento žánr vyjadřoval vlastní tvrdé jádro baroka: slovo obracející se na člověka ve snaze dosáhnout jeho duchovního obrácení. Vše, co na baroku z dnešního pohledu obdivujeme (architektura, hudba, malby, menší sakrální stavby, parky), to vše bylo z tehdejšího pohledu vedlejší – kulisou – hlavního sdělení: kázání.

Barokní kázání se lišilo od současného kázání jako se barokní architektura liší od té současné…  Tam, kde to bude k pochopení nutné, si proto připomeneme podněty těch literárních vědců, kteří se kazateli Ždáru nad Sázavou zabývali. (Kopecký, Horáková, ale i Šusta, Kalista, Jakubec, L. Pavera).

Během tohoto literárního večera budeme promítat architekturu Santiniho chrámu ze Ždáru nad Sázavou. (Památky Unesco) a k tomu budeme číst ukázky z nepomucenských homiletik kazatelů ze Žďáru nad Sázavou.

Můžeme skutečně pochopit barokní architekturu, aniž necháme zaznít slovo, které ji oživovalo?